Zajištěný a nezajištěný věřitel a uspokojení jejich pohledávek za dlužníkem

Insolvenční zákon rozlišuje mezi tzv. zajištěnými a nezajištěnými věřiteli. Rozlišení spočívá v tom, že zajištěný věřitel má svou pohledávku za dlužníkem zajištěnu některým ze způsobů, který stanoví insolvenční zákon, nezajištěný věřitel svou pohledávku zajištěnu nemá. Jaký je rozdíl v postavení zajištěného a nezajištěného věřitele a jaké jsou dopady pro dlužníka a jeho oddlužení si povíme níže.

Kdo je zajištěným věřitelem? Co je zajištěná pohledávka?

Zajištěným věřitelem je věřitel, jehož pohledávka za dlužníkem je zajištěna něčím z majetku dlužníka a to některým z 5 způsobů vyjmenovaných v insolvenčním zákoně. Jen ten věřitel, jenž má svou pohledávku zajištěnu něčím z majetku dlužníka a některém z uvedených nástrojů, je věřitelem zajištěným. Jeho pohledávka je pak pohledávkou zajištěnou.

Jaké jsou vyjmenované způsoby zajištění?

Insolvenční zákon přímo výslovně stanoví, které právní instituty jsou jím považovány za zajištění pohledávky věřitele. Jiné instituty, obsažené například v občanském zákoníku, nejsou v insolvenčním řízení za zajištění považovány (např. ručení, finanční záruka, zajištění smluvní pokutou nebo směnkou). Insolvenčním zákonem vyjmenované způsoby zajištění jsou zástavní právo, zadržovací právo, omezení převodu nemovitosti, zajišťovací převod práva a  postoupení pohledávky k zajištění (tedy zajištění týkající se přímo majetku dlužníka).

  • Zástavní právo smluvní

Nejčastějším způsobem zajištění pohledávky věřitele je zajištění zástavním právem. Jedná se obvykle o klasické zástavní právo smluvní, kdy je věřiteli k zajištění jeho pohledávky za dlužníkem zřízena zástava na nemovitosti ve vlastnictví dlužníka (tzn. zástavní právo smluvní k nemovitosti, které se zapisuje do katastru nemovitostí). O zajištěného věřitele jde i tehdy, pokud je jeho pohledávka zajištěna zástavním právem na auto nebo jiný majetek ve vlastnictví dlužníka (zde se zástavní právo do žádného veřejného seznamu v zásadě nezapisuje).

O zajištění by naopak nemohlo jít v případě, kdy by zástavní právo sice bylo zřízeno pro věřitele, ale předmětem zajištění by byla nemovitost ve vlastnictví jiné (třetí) osoby. Zde se pak jedná o nezajištěnou pohledávku.

Současně není důležité, zda bylo zástavní právo zřízeno smluvně či na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci (soudy, finanční správa) či k tomu oprávněného subjektu (zástavní právo exekutorské). Za zajištěné se považují všechna zástavní práva.

  • Zadržovací právo

Zadržovací právo dle občanského zákoníku k movité věci není v praxi jako způsob zajištění často využíváno, zejména z důvodu neefektivnosti – podstatou je trvalé zadržení movité věci věřitelem pro případ budoucího uspokojení ze zajištění.

Zadržení nemusí být provedeno písemně, postačí, když zadržení věřitel dlužníkovi oznámí. V insolvenčním návrhu se ale musí zadržení písemným způsobem doložit, například prohlášením dlužníka a vyjádřením věřitele.

Zadržovací právo má věřitel, kterému dlužník neplnil ve lhůtě splatnosti a zároveň má věřitel povinnost dlužníkovi vydat určitou movitou věc (např. zboží). Aby si věřitel zajistil zaplacení své pohledávky, může do doby jejího uhrazení věc ve vlastnictví dlužníka zadržet.

  • Omezení převodu nemovitosti

Zřídka ale přece se setkáváme se zajištěním v podobě omezení vlastnického práva k nemovitosti (tzv. omezení převodu nemovitosti). Tento institut občanského práva používaný do roku 1991 je jakýmsi předchůdcem zástavního práva s obdobnými účinky. Můžeme na něj narazit pouze u nemovitostí a je zapsán na listu vlastnictví.

  • Zajišťovací převod práva

Zajištění závazku převodem práva (tzv. zajišťovací převod práva), nejčastěji práva vlastnického, je používáno v praxi k zajištění závazků u úvěrů na automobily a k zajištění závazků úvěrového typu movitými věcmi. Podstatou zajišťovacího převodu vlastnického práva je stav, kdy v případě neplnění závazku dlužníkem, tento v důsledku předchozího smluvního ujednání pozbude vlastnické právo k předmětu zajištění a věřitel s tímto předmětem může jako nástupný vlastník volně nakládat. A použít jej pro uspokojení své zajištěné pohledávky.

  •  Postoupení pohledávky k zajištění

S posledním zajišťovacím institutem, postoupením pohledávky k zajištění, se setkáváme v případech, kdy je dlužníkova pohledávka, například pohledávka vůči jinému dlužníkovi, ale i vůči věřiteli samotnému, postoupena na věřitele, právě za účelem zajištění pohledávky dlužníka.

Nejčastěji jde o případ, kdy má dlužník v úpadku A určitou pohledávku vůči osobě B (tj. tento dlužník B dlužníkovi v úpadku A něco dluží). Tuto pohledávku může dlužník A postoupit na jiného věřitele, právě za účelem zajištění dluhu dlužníka A (dlužník tak v podstatě může „zaplatit“ svůj dluh pohledávkou vůči jiné osobě, která mu dluží – dlužníku B).

Kdo je nezajištěným věřitelem?

Nezajištěným věřitelem je ten věřitel, který nemá svou pohledávku za dlužníkem zajištěnu něčím z majetku dlužníka, a to některým z výše uvedených způsobů zajištění.

Je třeba podotknout, že zajištěný věřitel má právo přihlásit se do oddlužení i jako nezajištěný věřitel (například posoudí, že jeho zajištění není dostatečné). Jak jsou věřitelé v oddlužení uspokojováni si můžete přečíst v našem článku ZDE.

Čím se liší postavení zajištěného a nezajištěného věřitele

Zásadní rozdíl mezi postavením zajištěného a nezajištěného věřitele je ve způsobu uspokojení jejich pohledávek.

Uspokojení pohledávky zajištěného věřitele v oddlužení

Zajištěný věřitel má v oddlužení právo na uspokojení své pohledávky jen z předmětu zajištění (nemovité věci, movité věci, případně postoupené pohledávky). Zajištěný věřitel nedostává žádnou část z výtěžku z oddlužení určeného pro nezajištěné věřitele.

Dalším rozdílem je povinnost správce řídit pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení předmětu zajištění. Správce je tak v podstatě povinen dodržet pokyny zajištěného věřitele, je-li předmět zajištění prodáván.

Posledním rozdílem oproti postavení nezajištěného věřitele je možnost, aby si zajištěný věřitel rozhodl o tom, zda se bude předmět zajištění prodávat a jeho pohledávka bude z výtěžku zpeněžení uspokojena či nikoli.

Při oddlužení splátkovým kalendářem se zpeněžením majetkové podstaty je na vůli zajištěného věřitele, zda se bude předmět zajištění zpeněžovat či nikoli. A to po celou dobu průběhu oddlužení, tedy i 5 let.

Nerozhodne-li se zajištěný věřitel předmět zajištění zpeněžit, zůstává mu po skončení oddlužení právo na uspokojení ze zajištění. Navzdory vydanému osvobození dlužníka od jeho dluhů.

Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty má právo volby zpeněžení předmětu zajištění, respektive jeho „nezpeněžení“, zajištěný věřitel omezenější, než u splátkového kalendáře. Zajištěný věřitel si může vybrat, zda k prodeji předmětu zajištění nedoje jen v případech, kdy je (i) hodnota předmětu zajištění zjevně nižší, než hodnota jeho pohledávky, nebo v případech, kdy jsou (ii) pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny v plném rozsahu. Jinak se předmět zajištění zpeněží vždy.

Uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů

Pohledávky nezajištěných věřitelů jsou při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty uspokojovány z výtěžku prodeje majetku dlužníka, který není předmětem zajištění. Tedy všeho „volného“ majetku.

U splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty pak dostávají nezajištění věřitelé na uspokojení svých nezajištěných pohledávek mimo případný výtěžek z prodeje volného majetku i podíl na srážkách ze mzdy a jiných příjmů dlužníka prováděných pod dobu trvání oddlužení, tj. až 5 let. Často se toto plnění nazývá splátky v oddlužení.

Tíží vás dluhy a exekuce? Nevíte, komu a kolik dlužíte? Potřebujete poradit s oddlužením či snížením splátek?

Chci nezávaznou konzultaci zdarma

Pomohli jsme 11 505 lidem z dluhů ve výši 11 631 331 538 Kč.

Kalkulátor oddlužení

  • Jste zadlužení? Nestíháte splácet? Můžeme vám pomoci!
  • Najít řešení

Kontaktujte svého poradce

Novinky