Zajištěný a nezajištěný věřitel. Uspokojení jeho pohledávek za dlužníkem

Insolvenční zákon rozlišuje mezi tzv. zajištěnými a nezajištěnými věřiteli. Zajištěný věřitel má svou pohledávku zajištěnu některým ze způsobů, který stanoví insolvenční zákon. Nezajištěný věřitel nemá svou pohledávku zajištěnu. Jaký je rozdíl v postavení zajištěného a nezajištěného věřitele? Jaké jsou dopady pro dlužníka a jeho oddlužení?

Kdo je zajištěným věřitelem? Co je zajištěná pohledávka?

Zajištěným věřitelem je věřitel, jehož pohledávka za dlužníkem je zajištěna něčím z majetku dlužníka. Může se jednat o jeden z pěti způsobů vyjmenovaných v insolvenčním zákoně. Jen ten věřitel, jenž má svou pohledávku zajištěnu něčím z majetku dlužníka a některém z uvedených nástrojů, je věřitelem zajištěným. Jeho pohledávka je pak pohledávkou zajištěnou.

Jaké jsou vyjmenované způsoby zajištění?

Insolvenční zákon přímo výslovně stanoví, které právní instituty jsou jím považovány za zajištění pohledávky věřitele. Jiné instituty, obsažené například v občanském zákoníku, nejsou v insolvenčním řízení za zajištění považovány. Například ručení, finanční záruka, zajištění smluvní pokutou nebo směnkou. Insolvenčním zákonem vyjmenované způsoby zajištění jsou:

• Zástavní právo smluvní

Je nejčastějším způsobem zajištění pohledávky věřitele. Jedná se obvykle o klasické zástavní právo smluvní. Věřiteli je k zajištění jeho pohledávky za dlužníkem zřízena zástava na nemovitosti ve vlastnictví dlužníka (tzn. zástavní právo smluvní k nemovitosti, které se zapisuje do katastru nemovitostí).

O zajištěného věřitele jde i tehdy, pokud je jeho pohledávka zajištěna zástavním právem na auto nebo jiný majetek ve vlastnictví dlužníka (zde se zástavní právo do žádného veřejného seznamu v zásadě nezapisuje).

O zajištění by naopak nemohlo jít v případě, kdy by zástavní právo sice bylo zřízeno pro věřitele, ale předmětem zajištění by byla nemovitost ve vlastnictví jiné (třetí) osoby. Zde se pak jedná o nezajištěnou pohledávku.

Současně není důležité, zda bylo zástavní právo zřízeno smluvně či na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci (soudy, finanční správa) či k tomu oprávněného subjektu (zástavní právo exekutorské). Za zajištěné se považují všechna zástavní práva.

• Zadržovací právo

Dle občanského zákoníku není v praxi jako způsob zajištění často využíváno. A to zejména z důvodu neefektivnosti. Podstatou je trvalé zadržení movité věci věřitelem pro případ budoucího uspokojení ze zajištění.

Zadržení nemusí být provedeno písemně. Postačí, když zadržení věřitel dlužníkovi oznámí. V insolvenčním návrhu se ale musí zadržení písemným způsobem doložit. Například prohlášením dlužníka a vyjádřením věřitele.

Zadržovací právo má věřitel, kterému dlužník neplnil ve lhůtě splatnosti a zároveň má věřitel povinnost dlužníkovi vydat určitou movitou věc (např. zboží). Aby si věřitel zajistil zaplacení své pohledávky, může do doby jejího uhrazení věc ve vlastnictví dlužníka zadržet.

• Omezení převodu nemovitosti

Zřídka ale přece se setkáváme se zajištěním v podobě omezení vlastnického práva k nemovitosti (tzv. omezení převodu nemovitosti). Tento institut občanského práva používaný do roku 1991 je jakýmsi předchůdcem zástavního práva s obdobnými účinky. Můžeme na něj narazit pouze u nemovitostí a je zapsán na listu vlastnictví.

• Zajišťovací převod práva

Je používán v praxi k zajištění závazků u úvěrů na automobily a k zajištění závazků úvěrového typu movitými věcmi. Podstatou zajišťovacího převodu vlastnického práva je stav, kdy v případě neplnění závazku dlužníkem, tento v důsledku předchozího smluvního ujednání pozbude vlastnické právo k předmětu zajištění. Věřitel s tímto předmětem může jako nástupný vlastník volně nakládat a použít jej pro uspokojení své zajištěné pohledávky.

•  Postoupení pohledávky k zajištění

S posledním zajišťovacím institutem se setkáváme v případech, kdy je dlužníkova pohledávka (vůči jinému dlužníkovi či věřiteli samotnému) postoupena na věřitele. A to právě za účelem zajištění pohledávky dlužníka.

Nejčastěji jde o případ, kdy má dlužník v úpadku A určitou pohledávku vůči osobě B (tj. tento dlužník B dlužníkovi v úpadku A něco dluží). Tuto pohledávku může dlužník A postoupit na jiného věřitele, právě za účelem zajištění dluhu dlužníka A (dlužník tak v podstatě může „zaplatit“ svůj dluh pohledávkou vůči jiné osobě, která mu dluží – dlužníku B).

Kdo je nezajištěným věřitelem?

Nezajištěným věřitelem je ten věřitel, který nemá svou pohledávku za dlužníkem zajištěnu něčím z majetku dlužníka, a to některým z výše uvedených způsobů zajištění.

Je třeba podotknout, že zajištěný věřitel má právo přihlásit se do oddlužení i jako nezajištěný věřitel (například posoudí, že jeho zajištění není dostatečné).

Uspokojení pohledávky věřitele v oddlužení

Zásadní rozdíl mezi postavením zajištěného a nezajištěného věřitele je ve způsobu uspokojení jejich pohledávek. Dalším rozdílem je povinnost správce řídit se pokyny zajištěného věřitele směřující ke zpeněžení předmětu zajištění. Správce je tak v podstatě povinen dodržet pokyny zajištěného věřitele, je-li předmět zajištění prodáván.

Posledním rozdílem uspokojování pohledávek zajištěného a nezajištěného věřitele je možnost pro zajištěného věřitele rozhodnout se o tom, zda se bude předmět zajištění prodávat a jeho pohledávka bude z výtěžku zpeněžení uspokojena či nikoli.

Zajištěný věřitel se uspokojuje jen z předmětu zajištění

Zajištěný věřitel má v oddlužení právo na uspokojení své pohledávky jen z předmětu zajištění (nemovité věci, movité věci, případně postoupené pohledávky). Zajištěný věřitel nedostává žádnou část z výtěžku z oddlužení určeného pro nezajištěné věřitele.

Při oddlužení splátkovým kalendářem se zpeněžením majetkové podstaty je na vůli zajištěného věřitele, zda se bude předmět zajištění zpeněžovat či nikoli. A to po celou dobu průběhu oddlužení, tedy i 5 let.

Nerozhodne-li se zajištěný věřitel předmět zajištění zpeněžit, zůstává mu po skončení oddlužení právo na uspokojení ze zajištění. Navzdory vydanému osvobození dlužníka od jeho dluhů.

Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty má právo volby zajištěný věřitel omezenější než u splátkového kalendáře. Zajištěný věřitel si může vybrat, zda k prodeji předmětu zajištění nedojde jen v případech, kdy je (i) hodnota předmětu zajištění zjevně nižší, než hodnota jeho pohledávky, nebo v případech, kdy jsou (ii) pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny v plném rozsahu. Jinak se předmět zajištění zpeněží vždy.

Uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů

Pohledávky nezajištěných věřitelů jsou při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty uspokojovány z výtěžku prodeje majetku dlužníka, který není předmětem zajištění. Tedy všeho „volného“ majetku.

U splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty pak dostávají nezajištění věřitelé na uspokojení svých nezajištěných pohledávek mimo případný výtěžek z prodeje volného majetku i podíl na srážkách ze mzdy a jiných příjmů dlužníka prováděných pod dobu trvání oddlužení, tj. až 5 let. Často se toto plnění nazývá splátky v oddlužení.

Pokud je dlužník v probíhající insolvenci a není si jistý, zda probíhá vše správně, měl by vyhledat právní pomoc zkušeného advokáta.