Dluhy vzniklé za manželství jsou dluhy společné a nerozdílné. Náleží tedy oběma manželům. I když dluh vznikl během manželství jen jednomu z manželů, lze jej uspokojit i z majetku ve společném jmění manželů (tzn. ze společného majetku manželů). Pokud by pro tyto dluhy byla vedena exekuce, lze do této exekuce přibrat i druhého manžela a uhradit dluh ze společného jmění.
Proto oddlužení neboli osobní bankrot jen jednoho z manželů neřeší finanční situaci celé rodiny – vymáhání společných dluhů a případné exekuce lze při společných dluzích vést i proti druhému z manželů. Nejvhodnějším řešením této situace je podání společného návrhu na povolení oddlužení manželů, což insolvenční zákon umožňuje už od ledna 2014.
Kdo může do společného oddlužení manželů?
Do společného oddlužení nemohou druh a družka, a to ani tehdy, pokud mají společný majetek. Podmínkou pro společné oddlužení manželů je totiž skutečnost, že ke dni podání návrhu byli tito dlužníci skutečně v manželství. Druh a družka tak musí požádat o povolení oddlužení každý samostatně.
O společné oddlužení nemohou požádat ani registrovaní partneři. Podmínkou společného oddlužení manželů je skutečně vzniklý a trvající manželský svazek.
V jakém případě soud nepovolí společné oddlužení manželů
Problém nastává v případě insolvence jen jednoho z manželů. Pokud podají společný návrh oba manželé, ale jeden z nich žádné dluhy nemá (např. dluhy vznikly jen jednomu z manželů před vznikem manželství), soud nemůže společné oddlužení povolit. V takovém případě zpravidla rozhodne o úpadku jen jednoho z manželů, kterému oddlužení případně povolí. Tímto způsobem se bohužel finanční situace rodiny nevyřeší, jelikož věřitelé a exekutoři mohou vymáhat dluhy z majetku v SJM náležejícímu manželu mimo oddlužení.
Pokud manželé chtějí do společného oddlužení, musí si toto rozhodnutí rozmyslet ještě před samotným podáním insolvenčního návrhu. Aby totiž byli manželé posuzováni v oddlužení společně a mohlo jim být oddlužení povoleno, je třeba podat společný návrh manželů.
Snížení společného dluhu manželů
Dluhy jsou přihlášeny pouze jedenkrát
Společné oddlužení manželů má nesporné výhody. Manželé mohou společnými silami lépe dosáhnout na podmínky povolení oddlužení, kdy je požadována minimálně úhrada pohledávek věřitelů v rozsahu uvedeném v § 395 odstavec 1 písmeno b) insolvenčního zákona (zjednodušeně cca 3 500 Kč měsíčně). Dluhy ve společném jmění manželů jsou u oddlužení manželů přihlášeny věřiteli z logiky věci pouze jedenkrát (na rozdíl od samostatných podání manželů, kde mohou věřitelé své pohledávky přihlásit do obou samostatných oddlužení, tedy duplicitně).
Tímto způsobem se významně snižuje minimální povinná úhrada pro průběh oddlužení, než kdyby o oddlužení žádali každý samostatně. Není tedy potřeba platit 2 x cca 2 200 Kč na pohledávkách věřitelům nicméně jen cca 3 500 Kč.
Nižší odměna insolvenčnímu správci
Další výhodou je i nižší finanční náročnost insolvenčního řízení o oddlužení manželů, pokud bude schválen splátkový kalendář se zpeněžením majetkové podstaty. Řeč je zde zejména o odměně insolvenčního správce, která je v celkové výši nižší, než kdyby návrh podávali manželé každý samostatně.
V případě samostatného podání hradí každý z manželů při oddlužení splátkovým kalendářem odměnu insolvenčnímu správci ve výši 1.089,- Kč měsíčně (s DPH), dohromady tedy 2.178,- Kč měsíčně. V případě společného oddlužení se hradí odměna pouze jedna, a to ve výši 1.633,50 Kč měsíčně (tzn. o 25 % méně).
Komplikací pro oddlužení manželů může být rozvod
Zákonem předpokládaná doba oddlužení je 5 let. V některých případech jen 3 roky. U celé řady řízení během této doby dochází k významným změnám. Jednou z častých změn je i rozvod manželů, který může mít negativní dopad na finanční situaci každého z nich.
I po rozvodu mají manželé povinnost hradit ze svých příjmů na pohledávky věřitelů částku uvedenou v insolvenčním zákoně (zjednodušeně cca 3 500 Kč měsíčně), což však může být s ohledem na jejich novou majetkovou a životní situaci problém.
Vzrostou náklady na živobytí a bydlení
Rozvodu v oddlužení se manželé nemusejí obávat. V oddlužení a splácení se pokračuje tak, jak jsou doposud zvyklí. Avšak je třeba si uvědomit, že majetková situace obou manželů se významně mění a komplikace mohou nastat v případě, kdy bude bydlet každý sám a zvýší se jim měsíční náklady. Nepříjemnou situací je také stanovení vyživovací povinnosti vůči nezletilým dětem, případně i vůči jednomu z bývalých manželů. Výše soudem stanoveného výživného může významně ovlivnit schopnost dlužníků splácet výše uvedenou minimální částku.
Sníží se nezabavitelná částka
V oddlužení po rozvodu je třeba při přehodnocení oddlužení pamatovat na skutečnost, že výživné (na děti, na rozvedeného manžela) je dle insolvenčního zákona pohledávkou rovnocenně postavenou pohledávkám za majetkovou podstatu. To znamená, že se platí v plné výši kdykoli během insolvenčního řízení. Tyto pohledávky se hradí i na úkor ostatních nezajištěných dluhů. Může tak dojít k situaci, kdy nebude věřitelům hrazeno zákonem požadované minimum. Následovat může i zrušení oddlužení pro jeho neplnění.
Významnou změnou pro manžele může být i změna výše nezabavitelné částky. Nezabavitelné minimum manželů při oddlužení je složeno z nezabavitelných částek obou manželů. Tuto částku ovlivňuje i to, že manžel je vyživovanou osobou. Pokud dojde k rozvodu, nezabavitelná částka se sníží o jednu vyživovanou osobu manžela. Takto se nezabavitelná částka sníží oběma rozvedeným manželům.
