Jak správně provádět srážky z příjmu dlužníka v exekuci po zahájení insolvenčního řízení

Oddlužení, tzv. osobní bankrot, je nástroj, jak řešit úpadek dlužníka. Dlužník je osobou, která o něj žádá a musí splnit stanovené podmínky. Je-li dlužník zaměstnán a jsou-li na jeho příjem nařízeny srážky ze mzdy v důsledku exekuce či výkonu rozhodnutí, musí se po zahájení insolvenčního řízení vypořádat zaměstnavatel, respektive jeho mzdová účetní, se situací, jak správně postupovat při provádění srážek z příjmů dlužníka. A toto v praxi není jednoduchá ani jednoznačná věc.

Zdrojem všech otázek a sporných bodů při provádění srážek v praxi je faktický souběh řízení o výkonu rozhodnutí nebo exekučního řízení (dále jen souhrnně „exekuce“) a insolvenčního řízení. Vedle sebe totiž běží současně insolvenční řízení a řízení exekuční. Odpovědi pro řadu otázek jsme schopni získat, pokud víme, jak se daná řízení chovají a které z nich má přednost. Začněme tedy zahájením insolvenčního řízení.

Exekuci lze nařídit, ale ne vykonat

Po zahájení insolvenčního řízení mimo jiné platí, že exekuci lze nařídit, ale již ne vykonat. Exekutor tedy nemůže v rámci exekuce činit úkony, které jsou faktickým prováděním exekuce (prodej majetku, použití prostředků z obstaveného účtu a další). Z tohoto pravidla ovšem existuje výjimka: i po zahájení insolvenčního řízení lze provádět takové úkony v exekuci, které směřují k zajištění majetku dlužníka. A to je zejména případ srážek ze mzdy dlužníka. Jsou-li tedy nařízeny v rámci exekuce srážky ze mzdy či jiných příjmů dlužníka, pak tuto činnost v exekuci lze provést i po zahájení insolvenčního řízení, jde-li o zajištění majetku dlužníka pro případné další fáze insolvenčního řízení nebo řízení exekučního.

Jak má účetní správně postupovat?

Častou otázkou této fáze insolvenčního řízení je, jak má mzdová účetní jednat, jsou-li již srážky z dřívější doby nařízeny a prováděny. Zde je nutno si uvědomit, že zaměstnavatel (a tím pádem ani mzdová účetní) nejsou účastníkem insolvenčního řízení – toto se na ně nevztahuje. V rámci insolvenčního řízení jim ani zákon, ani soud nestanovil jakékoliv povinnosti. Naopak v rámci exekučního řízení jsou jim stanoveny povinnosti zcela jednoznačně a jasně. Zejména povinnost provádět srážky z příjmů dlužníka. Proto musí mzdová účetní plnit povinnosti stanovené jí rozhodnutím exekutora a to dle jeho pokynů. Právě exekutor je osoba, která by měla bezodkladně vydat zaměstnavateli povinného pokyn, jak postupovat s dalšími srážkami. V souladu s insolvenčním zákonem.

Správný postup v této fázi insolvenčního řízení je srážky z příjmů dlužníka provádět tzv. deponovat srážky u zaměstnavatele, a to na základě příkazu exekutora mzdové účetní, aby srážky z příjmů dlužníka prováděla, ale neodváděla je jemu, nýbrž je deponovala. A záleží pak na dalším vývoji insolvenčního řízení, jak bude s deponátem naloženo.

Rozhodnutí o povolení oddlužení

Dalším milníkem, který ovlivňuje provádění srážek z příjmů dlužníka žádajícího o oddlužení, je pak rozhodnutí insolvenčního soudu, jímž se zjišťuje úpadek dlužníka. Po vydání takovéhoto rozhodnutí, které je při oddlužení začleněno v rozhodnutí o povolení oddlužení, nelze exekuci provést vůbec. Z tohoto jednoznačně vyplývá, že od daného rozhodnutí soudu se ze zákona neprovádí žádné úkony v exekuci. Mzdová účetní pak může zastavit provádění srážek i bez pokynu exekutora. Do hry ale vstupuje nový hráč, a to je insolvenční správce.

Insolvenční správce je v průběhu insolvenčního řízení jmenován do své funkce soudem v rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka. A součástí tohoto rozhodnutí je i uložen povinnosti dlužníku hradit zálohy na odměnu insolvenčního správce. A s ohledem na skutečnost, že do majetkové podstaty dlužníka spadá všechen majetek, který dlužník má v okamžiku zahájení insolvenčního řízení a nabude během něj, a to včetně postižitelné části příjmů dlužníka, správce jednoznačně sdělí mzdové účetní, aby prováděla srážky ze mzdy a opět je deponovala pro případnou příští potřebu v rámci insolvenčního řízení.

Schválení oddlužení

Posledním bodem, který ovlivňuje činnost mzdové účetní, je pak rozhodnutí o tom, jak se úpadek dlužníka vyřeší. Zde stále platí, že exekuci nelze vykonat. V našem případě počítejme s tím, že oddlužení bude schváleno. 

1) Zpeněžením majetkové podstaty

Bude-li oddlužení schváleno zpeněžením majetkové podstaty, nebude příjem dlužníka po schválení oddlužení podléhat srážkám za mzdy a insolvenční správce po mzdové účetní nemůže požadovat, aby po dobu průběhu řízení prováděla srážky a poukazovala mu je. Příjmy dlužníka i jiný majetek nabytý po schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty není součástí majetkové podstaty a dlužník je oprávněn s ním disponovat. Mzdové účetní tak odpadá povinnost provádět srážky ze mzdy. Srážky ze mzdy a jiných příjmů mohou být prováděny pouze pro další „nové“ exekuce vedené proti dlužníkovi pro pohledávky, které nejsou zahrnuty v insolvenčním řízení.

2) Plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty

Dojde-li ke schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, soud zaváže přímo plátce příjmů dlužníka, aby tento prováděl po dobu oddlužení srážky ze mzdy či jiných příjmů a poukazoval je insolvenčnímu správci. Zde je poprvé upravena povinnost pro zaměstnavatele dlužníka a jeho mzdovou účetní výslovně. Ta pak po dobu oddlužení provádí srážky z příjmů dlužníka a poukazuje je insolvenčnímu správci k dalšímu nakládání s nimi.

Jak se bránit v případě neoprávněného provádění srážek

Poslední otázkou našeho tématu je okolnost, jak se bránit situaci, kdy je v rámci exekuce požadováno provádění srážek, i když by tak tomu již být nemělo. Zde je třeba si uvědomit, že plátce příjmů dlužníka je povinen v rámci exekuce jednat dle pokynů exekutora a těmito je vázán. A při nečinnosti exekutora tak může dojít k tomu, že by měly být nadále prováděny srážky i přes to, že z insolvenčního zákona vyplývá opak.

Naštěstí insolvenční zákon dává pravomoc insolvenčnímu soudu přezkoumávat úkony činěné v exekuci po zahájení insolvenčního řízení a v případě jejich rozporu se zákonem je prohlásit za neúčinné. Podnět k takovému přezkumu pak může dát nejen dlužník, ale i jakákoliv jiná osoba. Tímto způsobem lze účinně a rychle zabránit neoprávněným srážkám z příjmů dlužníka.